Bobříci jsou překonáni. My plníme výzvy.
Spisovatel Jaroslav Foglar vytvořil systém zkoušek založený na skautských odborkách a zkouškách tří orlích per. První třináctka bobříků byla představena v knize „Hoši od Bobří řeky“ (1937) a druhá sada 13 zkoušek je popsána v knize „Strach nad Bobří řekou“ (1989). Ten, kdo úspěšně složil zkoušku danou jedním z bobříků, si na svoji košili přišil dřevěné kolečko, které mělo barvu odpovídající danému bobříkovi. Tyto zkoušky jsou dodnes velmi populární a možnost ulovit si nějakého bobříka patří k dobrým zvyklostem na mnoha letních táborech.
Jenže. Jsou bobříci stále relevantní i po více než 80 letech od jejich vzniku? Dokázali byste vyjmenovat všech 13 zkoušek? Pravděpodobně ne. Většina těch, kdo zažili nějaký tábor, se v nějaké podobě s bobříky setkala, ale jejich plnění je nesystematické a málokdy je spojené s původním příběhem.
Asi nejoblíbenějším bobříkem je bobřík odvahy – který se většinou na táborech plní formou stezky odvahy, která často postrádá svůj smysl – o tom v jiném článku. Dalším oblíbeným bobříkem je bobřík mlčení. Je to skvělá možnost, jak si děti osvojí jiný typ komunikace. Do plnění tohoto bobříka se ale reálně pustí minimum dětí. Další bobříci se většinou neplní, protože je děti nějakým způsobem zakusí při tábornických hrách a aktivitách (boříci míření, mrštnosti, síly) anebo vyžadují dlouhodobé úsilí (bobříci záchrany, dobrých činů, ušlechtilosti). Bobříci hladu a osamělosti jsou nároční především z pohledu práva – v dnešní době bychom potřebovali písemný souhlas zákonných zástupců – a to si nejsme jisti, jestli by to stačilo. Nejspíše ne.
Výzvy
Co tedy dělat, pokud chceme dát dětem na táboře příležitost „bobříka“ ulovit? Možností je určitě více, ale my jsme to zkusili tak, že jsme letos na táboře dali účastníkům možnost plnit individuální výzvy. Chtěli jsme nabídnout něco, co děti zvládnou samy v rámci pobytu na táboře a bude je to všestranně rozvíjet. Mezi nimi byla například výzva lovce, která se je ekvivalentem bobříka odvahy – až na to, že se loví ve dne. Po počátečním váhání se do většiny úkolů děti přidaly a dle jejich reakcí se jim výzvy líbily. Pro inspiraci přikládáme seznam výzev, jak je vymyslel a sepsal Marek:
5 táborových výzev
Bylinkář je neocenitelný, protože dokáže rozpoznat léčivé rostliny a zajistit potřebnou péči pro zranění členů týmu. Kutil je schopný opravit a vylepšit vybavení, což je nezbytné pro přežití v přírodě. Stopař se stává klíčovou postavou při vyhledávání ztracených cest, zvířecích stop a dalších důležitých indicií, které mohou vést k nalezení zlata. Lovec je mistrem přežití, zajišťuje potravu a ochranu před nebezpečnými zvířaty. A nakonec, poustevník je vytrvalý a odolný jedinec, který se dokáže vyrovnat s osamělostí a dlouhými obdobími bez lidského kontaktu.
Každá z těchto rolí je klíčová pro úspěch a přežití v divočině. Podaří se ti splnit všechny výzvy? Všechny výzvy jsou dobrovolné. Účastník tábora má na zvládnutí každé výzvy jeden pokus denně.
Lovec
Podstoupím zkoušku odvahy. Během této zkoušky dokážu překonat svůj strach a nebudu dlouho váhat se splněním přiděleného úkolu. Zkoušku provádím sám, pod dohledem některého z vedoucích a alespoň jednoho dalšího svědka. Zkouška nebude příjemná, ale zároveň ani nebezpečná. Zkouška bude obsahovat 3–4 dílčí úkoly.
Nikdo dopředu nevědel, jaké úkoly bude plnit. O plnění také nesměl mluvit. Ukázky úkolů:
Dones kopřivu vyšší než jsi ty. Sundej si boty a lehni si doprostřed potoka. Chyť do ruky živého tvora.
Kutil
Dnes vyrobím něco pěkného pro svého kamaráda/ku. Večer dárek předám. V případě, že obdarovaný není na tomto táboře ukážu ostatním, co jsem vyrobil.
Preferujeme výrobky z přírodnin. V žádném případě by se nemělo jednat o něco, co se dá koupit v obchodě.
Bylinkář
Bezpečně poznám 15 rostlin z okolí tábora. Deset z těchto rostlin se dá použít k jídlu anebo k léčení. Připravím z těchto rostlin čaj nebo salát (alespoň 3 rostliny).
Nejobtížnější úkol. Časově náročná je hlavně příprava čaje, protože není přípustné využít vybavení kuchyně ani prostoru kruhu táborového ohně.
Poustevník
Po dobu 30 minut budu pečlivě pozorovat jedno místo v přírodě. Místo nesmí být větší než kolik obsáhne obvod provázku o délce 1m, kterým si místo vyměřím. Své pozorování zaznamenám na papír (text, obrázek), který zveřejním na táborovou nástěnku. Během plnění výzvy nesmím promluvit.
Vzniklé obrázky byly moc hezké, ale v psané formě je lépe poznat, jak se děti během plnění zkoušky cítily. Proto příště upravíme pouze na záznam textu.
Stopař
Na místě určeném vedoucím dokážu co nejpřesněji označit a určit tyto míry:
1 metr, 1 kilogram, 1 minuta, 1/2 litr. Nesmím použít žádný měřící nástroj, pomůcku ani označení na těle.
Poměrně obtížná zkouška. Nikomu se nepodařilo ji splnit na první pokus. Je dobré určit si na začátku toleranci, do které je třeba se vejít.
