Letošní skautský tábor nabídl opět plno nezapomenutelných zážitků. Po celou dobu našeho pobytu panovalo teplé letní počasí, proto jsme se často chodili zchladit do blízké říčky Lomná. Protože jsme neměli stálého kuchaře, tak jsme si také po skupinkách sami vařili – a vše se nám povedlo! Děti byly rozděleny do skupinek v celotáborovém bodování. Toto jsou jejich názvy a pokřiky:
Odvážné kobry: Kobra odvahu má, všechno špatné překoná
Křupavé tacos: Jsme křupavé tacos, přinášíme lidem radost
Vysušená rajčata: Rajčatový – protlak!
Chlupatí mamuti: Nejsme sloni – jsme mamuti, odvážní a chlupatí
První čtyři dny tábora s námi jeli poprvé nejmladší členové – naše vlčata z družinky Delfínů. Ti pak u táborového ohně skládali vlčácký slib.
Cestování časem
Téma tábora bylo spjato s cestováním časem a prostorem, když jsme pomocí portálu “proskákali” několika časovými epochami, kde jsme v rámci velké táborové hry vždy prožili něco zajímavého.
Hra začala hned v sobotu, když jsme se potkali s lehce výstředním doktorem Zamanem a jeho domácím zvířátkem, koalou Sergejem. Dr. Zaman odpočíval po těžkém dni, kdy ve své laboratoři dokončil poslední úpravy na svém přístroji času, který po měsících práce konečně připravil na první test. Bohužel poztrácel pár důležitých součástek a hlavně si nedokázal vzpomenout, jaké by bylo ideální místo, kde svou cestu časem zahájit. Děti se dozvěděly, že se doktor by chtěl získat důkazy k záchraně svého dávného prapředka. Proto musí navštívit různá časová období, aby pochopil, proč mu pravda stála za to, že zemřel.
Jak stroj času vlastně funguje? Dr. Zaman nám to vysvětlil: „Stroj času funguje na jednoduchém principu. Aby byla věc úspěšná, je potřeba tří věcí: tma, rok a místo. Po setmění zadáte do terminálu konkrétní rok, kam se chcete vypravit. Pak je třeba projít portálem, který vás naskenuje. Po osmi hodinách vás červí díra posune do daného okamžika. Prakticky stačí vyspat se na to do druhého dne – a je to.“
Během aktivit jsme nakonec našli potřebné chybějící dílky do stroje času a večer u táborového ohně jsme pak zadali tablet rok a místo určení naší první zastávky. Kousek od ohně se objevil krásně osvětlený portál, kterým jsme všichni prošli předtím, než jsme šli spát.
Řím 44
Druhý den ráno jsme se při budíčku ocitli v římských lázních v roce 44. Římané odpočívali, jedli hroznové víno a užívali si dne. Při velké táborové hře (VTH) jsme se ve stanu, který sloužil jako táborová kaple, setkali se zprávami, které sem napsali křesťané, kteří se zde schovávali před římany. V této době byli křesťané krutě potlačováni a jejich vyznání se považovalo za nepřípustné. Děti luštily šifry, ze kterých se dozvěděly, že jejich úkryt byl prozrazen – a tak jsme ho museli rychle opustit. Bohužel nikomu se nepodařilo uniknout římským vojákům, kteří všechny nakonec pochytali a odvedli v poutech do lesa, kde probíhaly gladiátorské souboje. Odpoledne jsme se dozvěděli špatnou zprávu, že byl zavražděn Ceasar – a pro nikoho tu není bezpečno. A tak jsme si vybrali jako náš další cíl raný středověk.
Courtai 1302
Pondělní ráno jsme se probudili v belgických Flandrách v roce 1302, poblíž města Courtai. Skupinky představovaly bohatá města, kde se dařilo řemeslníkům a zejména tkalcům, kteří z anglické vlny šili krásné látky. Při této příležitosti jsme dostali trička s motivem tábora. Na toto území si ale udělali zálusk francouzi, kteří se rozhodli se svými elitními rytíři bohatá města dobýt. Byli jsme svědky několika šarvátek a bitev, ze kterých nakonec vyšla vítězně podceňovaná flanderská města.
Večer, když jsme plánovali další časový skok, stala se nečekaná věc: Brána sama se rozsvítila sama od sebe a uslyšeli jsme nějaký řev. K ohni přiběhl Daniel, který nám sdělil, že takových časových bran je více a k nám do tábora se dostal jiný vědec, který utíkal před nějakým hrozným netvorem a dostal se až k nám do tábora. Při svém útěku v nedalekém lese poztrácel důležité mapy. Úkolem pro odvážné bylo jít, mapy posbírat a nechat je u brány, kde si je neznámý vědec vyzvedne.
Mogersdorf 1664
Třetím místem, kam jsme se vypravili, bylo období renesance a reformace. Objevili jsme se v Rakouském Mogersdorfu v roce 1664. Ranní rozcvička proběhla na vysoké úrovni, obdivovali jsme umění, dvořili se a tančili společenské tance. VTH byla o obchodních trasách mezi významnými městy středomoří. Obchodovalo se s čajem, kořením, vzácnými látkami – a také se zakázanou komoditou – s otroky. Každý se věnoval svému podnikání a všichni si ooddechli, že už se nemusí válčit. Jak jsme se mýlili. Kromě nelítostných námořních pirátů se na obzoru objevila také silná Osmanská vojska! Turci byli nelítostní a ohrožovali obchodníky všude, kam se hnuli. Nakonec se nám podařilo islámskou hrozbu zažehnat a turecké vojsko bylo poraženo.
Těšín 1871
Ve středu jsme poskočili do 18. století – zlatého věku poddaných. Kdo by to řekl, že kdysi existoval pouze 3–denní pracovní týden! Celotáborová hra se odehrávala na těšínsku v roce 1781, kdy se katolická vláda snažila zatajit existenci dokumentu, který umožňoval lidem jiného než katolického vyznání stavět své modlitebny. Nejprve jsme museli najít klíč k truhle s tajnými dokumenty. Tento se nacházel na Kostelkách, místě v lese, kde se skrytě scházeli evangelíci. Cesta tam a zpátky nám zabrala několik hodin, ale cíl výletu byl splněn a my se dostali k lejstru, které je dnes v učebnicích známo pod názvem, toleranční patent. Na základě tohoto dokumentu jsme pak při VTH sbírali materiál pro stavbu kostelů. Překazit se nám to všemožně snažila katolická vrchnost.
Praha 1977
Každý časový skok byl blíž našemu letopočtu, čtvrteční ráno jsme se tak probudili v normalizovaném roce 1977. Rozcvička byla v rytmu tance disco a všude panovala optimistická nálada. Bohužel brzy jsme se dozvěděli, že v táboře působí státní tajná policie (STB) a že někteří lidé jsou donašeči a informátoři. VTH trvala výjimečně téměř celý den. Během dne se disidenti snažili domlouvat na tajných schůzkách, jak být v bezpečí a kde skrýt samizdatovou literaturu. Občas si STB vzala na výslech někoho z tábora. Stačilo k tomu například mít na sobě tričko s anglickým nápisem anebo odpověď na otázku, kde jste byli letos s rodiči na dovolené. Na takovém “přátelském” rozhovoru byla dětem nabídnuta možnost spolupráce – výměnou za různé výhody a záruku bezpečí. Ti, kdo na spolupráci nepřistoupili, pak například našli svůj spacák vyhozený ze stanu. Nutno říci, že na některé účastníky, hlavně dospělé, dopadla tíživá atmosféra, ale naštěstí večer vše skončilo.
New New York 2524
Páteční ráno nás všechny překvapilo, protože místo současnosti jsme se kvůli technické závadě na stroji času octli v budoucnosti, v roce 2524. Všechno kolem nás ovládala umělá superinteligence a v okolí se pohybovali roboti a cyborgové. Byli jsme svými vlastními klony, bez rodičů. Cílem první VTH toho dne bylo posbírat co nejrozmanitější vzorky živé přírody. Děti vytvořily v krabičkách malé ekosystémy, kam pak umístili vodní příšery, červy, stonožky anebo obojživelníky. Tyto tvory jsme pak bezpečně vypustili do jejich přirozeného prostředí. Odpoledne se kolem tábora objevily průzkumné drony, které jsme museli co nejrychleji najít a zneškodnit. nakonec se vše podařilo a u závěrečného táborového ohně jsme nakalibrovali časovou bránu na rok 2024 – směr domov. (I když někteří navrhovali zadat tam datum 1. července)
Závěrem
Během hry jsme se seznámili se zajímavostmi skrz staletí. Zjistili jsme, že víra v Boha procházela v každém čase těžkými okamžiky. Vždycky se objevil někdo, kdo chtěl dokázat, že lidé nepotřebují Ježíše. Přesto křesťanství nezaniklo a my můžeme být svědky toho, že v různých epochách byli vždy lidé, kteří ve víře našli oporu, útěchu i naději pro každodenní život. Důležité je umět se semknout, navzájem se povzbuzovat, pomoci si navzájem a mít se rádi. Poznejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.